A proto skáču – autista v každém z nás

První věc, která mě napadla, když jsem četa knihu A proto skáču byla, že můj vnitřní svět je se světem autisty velmi podobný. Někdy se střetává i naše vnímání. Tak proč tak málo rozumíme autistům, když je jeden malý uvnitř každého z nás. 

O knize A proto skáču toho bylo ve všech možných recenzích napsáno spoustu. Dobře to vím, protože jsem sama jednu psala :-). Nicméně, pokud by někdo nevěděl. Naoki Higašida je mladý japonský spisovatel, básník a bloger. Píše již od svých jedenácti let a jeho kniha A proto skáču, kterou napsal o dva roky později se stala bestsellerem. A to ne náhodou. Naoki je autista a v této knize se rozhodl, že odpoví na 58 nejčastějších otázek, které mu ostatní lidé kladou, aby jim přiblížil, jak vypadá vnitřní svět autistů, jaké jsou jejich pohnutky a proč se chovají, tak jak se chovají. Kniha je o to více zajímavé, že vznikla zcela mimořádnou metodou. Naoki ji „napsal“ tím, že ukazoval znaky na abecední tabulce. Z Japonska se tato kniha díku Davidu Mitchellovi (znáte jako autora knihy Atlas mraků). David sám má autistického syna a jelikož většina příruček které studoval stála tzv. za starou belu, rozhodl se svou ženou Naokiho knihu přeložit do angličtiny a rozšířit do povědomí lidí. A proto skáču je unikát a rozhodně stojí za přečtení.

dscn0420

Naoki se ve své knize neustále snaží omlouvat za to, jak se chová a jedná. A to je rozdíl mezi námi, protože i když já se přistihuji, že dělám to samé co on, rozhodně se za nic z toho neomlouvám. Možná je to tím, že mi to okolí spíše toleruje, když dokážu zformulovat, proč to dělám, nekřičím kolem sebe nesrozumitelná slova a nemávám přitom rukama před obličejem. Ale jinak, co si budeme nalhávat, já tomu klukovi prostě rozumím.

I já se půjdu raději projít ven, protože mi přijde příroda zajímavá a uklidňující, na rozdíl od toho, do čeho mě někdo nutí. I mě zajímá vědění, ale když mi někdo hází klacky pod nohy, raději se stáhnu. Když po mě někdo cizí začne hmatat v domnění, že mě to uklidní, nejraději bych vyskočila z kůže. A taky nesnáším, když se mé oblíbené věci mění, když ani jídlo nechutná tak, jak jsem zvyklá. Když i pohádka o červené karkulce není taková, jako v mém dětství.

Nerada přicházím o své jistoty, o své opěrné body a to nejsem autista. Rozumím tedy tomu, co se asi  děje člověku, který na nich lpí o něco více jak já. Knihou A proto skáču jsem se dozvěděla hodně. Nejen o autismu, ale o sobě samotné. Je to kniha, která najde místo v mém malém bytě v jedné z knihoven. Až budu mít pocit, že mi život nemá co nabídnout, sáhnu po ní, protože v ní je i mezi řádky velké bohatství.

dscn0422

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *